Jak může psychoterapie pomoci s poruchami příjmu potravy?

Přemýšlíte příliš často nad jídlem? Zažíváte mentální hlad? Cítíte vinu spojenou s jídlem nebo strach z tloustnutí? Jídlo ovládá více vás než vy jeho? Před ostatními jíte na oko nebo se jídlu s ostatními vyhýbáte? Pokud jsou výše uvedené situace nevítanou součástí vaší každodenní reality, vězte, že existuje řada možností, jak převzít kontrolu nad svou myslí a ve vztahu k sobě samé/mu být více svobodný. Jednou z nejefektivnějších řešení je právě psychoterapie.

Jaké jsou druhy poruch příjmů potravy?

Poruchy příjmu potravy (PPP) tvoří poměrně široké diagnostické spektrum. Jsou charakterizovány patologickým chováním spojeným s jídlem a vnímáním vlastního těla. Řadíme sem mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatové přejídání (vlčí hlad), případně atypická mentální anorexie, atypická mentální bulimie. Často se může stát, že se tyto nemocní ocitají v bludném kruhu (např. přejedení, zvracení, hladovka, přejedení). 

 

Na co má vliv bulimie, anorexie a záchvatovité přejídání?

Často porucha příjmu potravy není příčina, ale pouze následek nějakých jiných strachů, úzkosti či nespokojenosti. Lidé s PPP jsou mnohem více ohroženi depresí, úzkostí, sebevražedným jednáním apod. Na PPP se mohou nabalovat psychické problémy: deprese, ztráta smyslu, výčitky, podrážděnost, nesoustředěnost, závratě, strach z tloustnutí, uzavření do sebe, ztráta zájmu o okolí, únava aj. PPP nepostihují jen psychiku, ale bohužel jsou často propojeny i s fyzickými problémy: ztráta menstruace a pozdější problémy s plodností, snadný vznik modřin, nízký krevní tlak, řídnutí vlasů aj. A v neposlední řadě i sociální problémy: sociální izolace postupná ztráta zájmu o koníčky, přátele nebo naopak neschopnost umět být sám (bulimie). 

Lze se někdy vyléčit z poruch příjmů potravy (bulimie, anorexie, apod.)?

Ano! PPP většinou začínají vcelku nevinně, vytvoříme si takové postoje a názory, které nemocný pokládal za správné, a postupně se měnil jeho přístup k jídlu, které mu v určitém směru musely vyhovovat. Avšak zbavit se PPP znamená změnit zavedené chování a postoje. Chce to chtít, vůli, trpělivost a lásku a v neposlední řadě také někoho, kdo nám s tím pomůže.

poruchy příjmu potravy, anorexie, bulimie

Co mám dělat, když trpím já (nebo někdo v mém okolí) mentální anorexií nebo bulimií?

Důležité si je uvědomit, že PPP jsou projevem nemocné mysli a důsledek vnitřního trápení, strachů a hlubších psychologických potíží. Pokud vás trápí některá z forem poruch příjmu potravy, doporučujeme vyhledat odbornou pomoc. Pomoci může například psychoterapeut, který vás vyslechne a bude vás provázet a pomáhat v cestě k vaší větší spokojenosti. 

Jestli touto nemocí trpí někdo z vašich blízkých, zde je pár rad, jak k takovému člověku přistupovat: 

  1. Zajímejte se o člověka, ne o nemoc. 
  2. Nenuťte jíst, při stolování raději odvádějte pozornost od jídla samotného, obrňte se trpělivostí.
  3. Nedávejte nevyžádané rady.
  4. Vyhněte se jakémukoli hodnocení postavy.
  5. Nehledejte viníka, ale řešení. 

 

Jak může psychoterapie pomoci s poruchami příjmu potravy?

Psychoterapie je považována za jednu z nejlepších metod léčby PPP. Pomáhá přijít na to, proč se u konkrétního člověka rozvinula nemoc, pochopit, co člověka ovládá, změnit svůj postoj a nalézt strategii vedoucí k větší spokojenosti klienta. Často se lidé s PPP za svou nemoc stydí, užitečnou formou tak může být online psychoterapie. Často se klienti nebojí být upřímnější. Navíc můžete vyhledat odborníka specializujícího se přímo na PPP a spojit se s ním, ať už jste kdekoliv.

Reálný příběh klienta a jak mu pomohla terapie:

„Největší paradox je, že jsem vlastně nikdy nebyla tlustá, chtěla jsem být ale ještě víc než jen štíhlá, chtěla jsem být perfektní, a to v mém světě znamenalo maximálně 42 kilo. Za dobu své léčby jsem potkala spoustu doktorů i psychologů, ale až díky Janě jsem měla pocit, že se můžu začít mít ráda, i když za den neuběhnu aspoň 25 kilometrů a nesním víc než jogurt s jablkem. Jana je psychoterapeutka, první, která mě nenutila jíst a první, kterou jsem zajímala celá, jako člověk. Všem bych chtěla říct, že si zaslouží svoji Janu a že se nemusí trápit sami.“