Během svého studia a vlastní sebezkušenosti jsem zjistila, že řada zapomenutých vzpomínek je stále uložena v našem těle a ovlivňují náš přítomný život. Uvědomila jsem si, že člověk může mít prospěch, i když je jednoduše odreaguje na tělesné úrovni a nemusí k tomu přiřazovat obrazy konkrétních vzpomínek nebo vyprávět přesný popis událostí. Zároveň tato práce umožňuje dostat se k pocitům, které ani nejsou spojené se vzpomínkou nebo vzpomínka je dokonce úplně zapomenutá.