Duševní zranění, které narušuje naší osobnostní celistvost a významně ovlivňuje to, jak prožíváme cokoliv nového. Hovoří se o tom, že trauma má každý z nás. Je totiž velmi pravděpodobným rizikem každodenního života. Naše lidská reakce je na něj také velmi přirozená. Často ale vyvrcholí zamrznutím. Z nějakého důvodu neprožijeme vrozenou instinktivní reakci, která velí k útěku, nebo k boji. I toto jsou důležité informace, které pomáhají traumatizovanému člověku přijmout zmatek, ve kterém se ze dne na den ocitl. Psychoterapie může zajít ještě dál. V jejích možnostech je totiž vyvést člověka ze zajetí minulých zážitků a dopřát mu opět požitek z přítomnosti.
Psychické trauma je taková lidská zkušenost, která je subjektivně prožívána jako velmi silný a život ohrožující zážitek. Nejčastěji je způsobena vnějšími faktory, jako jsou například živelné katastrofy, válka, dopravní nehoda, invazivní chirurgický zákrok, ale také zneužívání nebo dlouhodobé nenaplnění základních citových potřeb, především v dětství. Trauma může být tedy jednorázovou událostí nebo může působit i dlouhodobě, může být akutní nebo může mít podobu posttraumatické stresové poruchy.
Posttraumatická stresová porucha (PTSP) je opožděná reakce na traumatickou událost, kterou nebylo možné zpracovat a která se člověku vrací v původní surové podobě (tzv. flashbacky). Jsou to vkrádající se myšlenky a vzpomínky na trauma. Člověk má zároveň tendenci vyhýbat se všemu, co s traumatickou událostí jakkoliv souvisí. K projevům, které může člověk pociťovat, patří i zhoršená koncentrace a schopnost myšlení v důsledku zvýšeného nabuzení organismu.
Ač se může zdát, že v pozadí PTSP stojí jen očividné katastrofy jako záplavy či hromadná neštěstí, patří nezřídka k traumatům také ty události, které se tváří daleko nenápadněji a které by kdokoliv jiný možná mohl vnímat jako významně méně ohrožující. Často jim pak ani nevěnujeme pozornost, a to i přesto, že do našeho života zasáhly velmi zásadně. Traumatický může být například porod, v jehož důsledku se žena rozhodne nemít už další dítě, i když do té doby možná snila o velké rodině. Může to být stejně tak partnerská nevěra, která otřese naší důvěrou, a my pak zcela změníme způsob fungování ve vztazích, pokud už nějaké vůbec navážeme.
Testy posttraumatické stresové poruchy jsou v různých obměnách dostupné online. Jejich výsledek je ale vždy pouze orientační. Spolehlivé vyšetření poskytuje psychiatr a klinický psycholog, který často vylučuje, nebo potvrzuje i přítomnost jiného duševního onemocnění.
Léčbou první volby je psychoterapie, která v některých případech může být podpořena i léky, nejčastěji antidepresivy. Díky rozvoji neurověd víme o traumatu zase o něco víc, především dokážeme mapovat změny na úrovni centrálního nervového systému. Tohoto poznání využívá například metoda EMDR (zpracování a desenzitizace pomocí očních pohybů). Základem moderní psychoterapie je pak podpořit v člověku schopnost sebeúzdravy. Ta vzniká na pozadí důvěrného vztahu mezi klientem a terapeutem. Teprve v takto bezpečném prostoru je možné trauma postupně znovu zpracovat.
Možná o něm víte, možná o něm jenom tušíte. Trauma z dětství může mít stejně jako traumata v dospělém věku nespočet podob, od dlouhodobého zneužívání až po smrt v rodině nebo nedostatečnou péči. V každém věku se dítě vypořádává s traumatem jinak, s ohledem na úroveň jeho vývoje. Viditelně ale ovlivňuje jeho chování a do budoucna zvyšuje jeho rizikovost například tím, že nadužívá návykové látky nebo trpí zdravotními problémy. Právě tělo bývá častým nositelem našich traumat, která si z dětství do dospělosti neseme. Dřímá v něm nevyjádřená energie, kterou jako lidé reagujeme na traumatický zážitek. K takovému zážitku je pak potřeba se znovu vrátit a dodatečně ho uzavřít. Nápomocné mohou být techniky orientované na tělo, jako je relaxace nebo dýchání. Také sdílení s blízkým člověkem může být cestou k úlevě. Spolehlivou pomoc a bezpečné vedení vám poskytne terapeut ideálně v rámci dlouhodobé psychoterapie.
Psychoterapie dnes nenahlíží na trauma jako na nezvratný osud, který zasáhl život člověka a ten už nikdy nebude jako dřív. Stále více je trauma pojímáno jako možnost růstu, možnost překročit svou vlastní osamělost a najít soucit k sobě i k druhým. První, co psychoterapie nabízí, je důvěra a bezpečí. Každý terapeutický směr má své vlastní způsoby jak se přiblížit původní vzpomínce. Obnažují se emoce i myšlenkové proudy, které takovou cestu doprovází. Nikdy na ně ale nebudete sami. Vždy je zažíváte s vědomím, že žijete a máte k dispozici své vlastní zdroje a schopnosti, které s vámi terapeut postupně objevuje.
Psychoterapeutický proces spěje k přijetí traumatické události. Stejné možnosti poskytuje také online psychoterapie, která navíc může především během prvních sezení v klientovi posilovat pocit bezpečí tím, že se vše odehrává v místě, které dobře zná.