Trauma: příznaky, dopady a jak může pomoci psychoterapie

Trauma je psychická reakce na zážitek, který byl pro člověka příliš zahlcující, děsivý nebo bezmocný. Nemusí jít jen o katastrofu nebo násilí. Trauma může vzniknout i po autonehodě, náročném porodu, náhlé ztrátě, partnerské nevěře, dlouhodobém ohrožení nebo zkušenosti, ve které člověk neměl dost bezpečí a opory.

Důležité je vědět, že trauma není známka slabosti. Tělo i psychika se po ohrožující zkušenosti snaží přežít a reagují způsobem, který může být velmi intenzivní: někdo je ve střehu, jiný zamrzá, vybavují se mu obrazy, vyhýbá se spouštěčům nebo má pocit, že už nikdy nebude „jako dřív“. Psychoterapie může pomoct porozumět tomu, co se děje, a postupně obnovit větší pocit bezpečí a kontroly.

V článku se dozvíte

• co je trauma a jak se může projevovat,
• jaký je rozdíl mezi traumatickou reakcí a posttraumatickou stresovou poruchou,
• co může pomoci po náročném zážitku,
• jak vypadá léčba traumatu a kdy vyhledat odbornou pomoc,
• jak může pomoci psychoterapie při traumatu z dětství i dospělosti.

Co je trauma

Trauma vzniká tehdy, když člověk zažije něco, co přesáhne jeho schopnost situaci zvládnout a bezpečně zpracovat. Nejde jen o samotnou událost, ale i o to, jak ji nervový systém a psychika unesou v daný moment.

Proto mohou dva lidé reagovat na podobnou situaci odlišně. Na to, jak silný dopad zkušenost má, může mít mimo jiné vliv věk, předchozí zátěž, opora okolí i to, jestli měl člověk možnost cítit se po události znovu v bezpečí.

Trauma si mnoho lidí spojuje hlavně s válkou, napadením nebo těžkou nehodou. Patřit sem ale může i opakované ponižování, domácí násilí, zanedbávání, náročný porod, nevěra, ztráta blízkého člověka nebo dětství, ve kterém chybělo bezpečí a předvídatelnost.

Pro mnoho lidí je důležité slyšet i to, že trauma není jen „špatná vzpomínka“. Často se zapisuje i do těla a do toho, jak člověk reaguje na běžné situace. Můžete rozumově vědět, že jste v bezpečí, ale vaše tělo stále reaguje, jako by ohrožení neskončilo. Právě to bývá důvod, proč trauma nejde překonat pouhým rozhodnutím, že už na to nebudete myslet.

Jak se trauma může projevovat

Příznaky traumatu nemusejí vypadat u každého stejně. U někoho je v popředí silná úzkost a vnitřní napětí, u jiného spíš otupění, odpojení nebo pocit, že se ho nic netýká.

Časté projevy traumatu mohou zahrnovat:

• vtíravé vzpomínky, flashbacky nebo noční můry,
• zvýšenou lekavost a neustálé vnitřní napětí,
• vyhýbání se místům, lidem nebo tématům, která událost připomínají,
• pocity odpojení od sebe, těla nebo okolí,
• potíže se spánkem, soustředěním a důvěrou,
• silné pocity studu, viny nebo bezmoci,
• podrážděnost, výbuchy emocí nebo naopak zamrznutí,
• tělesné projevy jako bušení srdce, tlak na hrudi, nevolnost nebo stažené dýchání.

V běžném životě se trauma může propisovat i méně nápadně. Někdo má problém soustředit se v práci, jiný se rychle zahlcuje v konfliktech, potřebuje mít vše pod kontrolou nebo se ve vztazích neustále připravuje na to, že se něco pokazí. Další lidé mají pocit, že vlastně nic necítí, nevěří svému tělu nebo se od sebe odpojují ve chvíli, kdy by potřebovali být v kontaktu.

Někdy si člověk dlouho neuvědomuje, že jeho současné potíže souvisejí právě s traumatem. Může mít pocit, že je jen „přecitlivělý“, slabý nebo přehání. Ve skutečnosti ale často reaguje nervový systém, který se stále snaží chránit před dalším ohrožením.

Trauma, akutní stres a posttraumatická stresová porucha

Po těžké události je běžné, že člověk nějakou dobu hůř spí, je ve střehu, vracejí se mu vzpomínky nebo se cítí rozhozeně. Sama o sobě to ještě nemusí znamenat posttraumatickou stresovou poruchu.

Akutní stresová reakce se může objevit krátce po události a často postupně slábne, když má člověk dost bezpečí, opory a prostoru zážitek zpracovat.

Posttraumatická stresová porucha (PTSP) je diagnóza, u které příznaky přetrvávají, vracejí se nebo významně zasahují do každodenního fungování. Typicky jde o kombinaci vtíravých vzpomínek, vyhýbání, zvýšené pohotovosti a změn v prožívání nebo vztazích.

Někdy je navíc zátěž dlouhodobá nebo opakovaná — například při násilí, zanedbávání nebo dlouhodobém životě v nejistotě. V takových případech může být dopad širší: vedle strachu a vzpomínek se objevují i potíže s identitou, studem, vztahy nebo stabilním pocitem bezpečí. Není nutné si sami určovat diagnózu, ale je užitečné vědět, že i tento typ traumatu může existovat.

Ne každý, kdo zažil trauma, rozvine PTSP. A ne každý, kdo se po náročné zkušenosti trápí, musí mít hned diagnózu. Pokud si nejste jistí, co se s vámi děje, je lepší brát online testy jen orientačně. Spolehlivé posouzení patří do rukou psychiatra nebo klinického psychologa.

Trauma z dětství a jeho dopad v dospělosti

Trauma z dětství bývá často méně nápadné než jednorázový šokující zážitek, ale jeho dopad může být dlouhodobý. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde chybí bezpečí, stabilita, respekt nebo citlivá reakce na jeho potřeby, může si do dospělosti nést zvýšenou ostražitost, potíže s důvěrou i oslabený pocit vlastní hodnoty.

V dospělosti se to může projevit třeba tak, že:

• máte silný strach z odmítnutí nebo opuštění,
• obtížně nastavujete hranice,
• snadno přebíráte vinu,
• přitahují vás vztahy, ve kterých znovu ztrácíte bezpečí,
• odpojujete se od emocí nebo těla, když je vám těžko.

Někteří lidé se naučí být neustále ve střehu, jiní se spíš odpojují, zamrzají nebo své potřeby vůbec nevnímají. Může se objevovat silný stud, pocit „se mnou je něco špatně“, nebo tendence znovu a znovu vstupovat do vztahů, ve kterých člověk opakuje starý známý pocit nejistoty. Právě proto trauma z dětství často neovlivňuje jen vzpomínky, ale i to, jak člověk prožívá blízkost, konflikt, důvěru a vlastní hranice.

Trauma z dětství se může propojovat i s tématy jako úzkosti, deprese, vztahy nebo psychosomatika. Neznamená to ale, že je člověk „nenapravitelně poškozený“. Znamená to spíš, že některé vzorce vznikly v prostředí, kde bylo potřeba hlavně přežít.

Co může pomoci po traumatickém zážitku

Pokud je zkušenost čerstvá nebo se vám trauma znovu silně připomnělo, bývá užitečné vracet se nejdřív k základní stabilizaci, ne k tlaku na rychlé „vyřešení“.

Pomoci může například:

• být v kontaktu s člověkem, vedle kterého se cítíte bezpečně,
• pravidelně jíst, pít a vracet se k základnímu režimu,
• pracovat s dechem a všímavostí k tělu,
• omezit přetížení a silné spouštěče, pokud je to možné,
• dát si svolení, že reakce po traumatu nemusí být lineární.

U některých lidí pomáhají i jednoduché techniky uzemnění, relaxace nebo jemný pohyb. Pokud ale příznaky sílí, trvají nebo máte pocit, že se vám nedaří fungovat, je důležité nezůstávat na to sami.

Jak se trauma léčí

Léčba traumatu se odvíjí od typu potíží, jejich délky i intenzity. U mnoha lidí hraje klíčovou roli psychoterapie, protože pomáhá postupně zpracovat náročnou zkušenost tak, aby už neřídila každodenní život se stejnou silou.

V léčbě traumatu se využívají různé přístupy. Patří sem například traumaterapeutické směry, práce se stabilizací a tělem nebo metoda EMDR, která může pomoci při zpracování traumatických vzpomínek. Někdy může být podpůrně vhodná i medikace, zejména pokud jsou přítomné silné úzkosti, nespavost nebo deprese. Sama o sobě ale obvykle neřeší příčinu traumatu.

Důležitá je opatrnost: dobrá léčba traumatu člověka nepřetlačuje do detailů, na které ještě není připravený. Bezpečný postup obvykle kombinuje stabilizaci, postupné zpracování a obnovu pocitu kontroly. V praxi to často znamená, že se nejdřív pracuje s tím, jak zvládat zahlcení, vracet se do přítomnosti a znovu vnímat tělo jako o něco bezpečnější místo. Teprve potom bývá prostor jít víc do samotného zpracování traumatické zkušenosti.

Jak může pomoci psychoterapie při traumatu

Psychoterapie může pomoct porozumět tomu, proč se některé reakce vracejí, proč se tělo spouští i ve zdánlivě bezpečných situacích nebo proč je těžké důvěřovat sobě i druhým.

V terapii se často pracuje s tím, aby člověk:

• lépe poznal své spouštěče,
• rozuměl reakcím jako útěk, boj, zamrznutí nebo odpojení,
• dokázal se vracet do přítomnosti, když ho zaplaví vzpomínky,
• obnovoval hranice, důvěru a pocit bezpečí,
• postupně zpracoval zkušenost, která v něm zůstala „nedokončená“.

Psychoterapie není o tom, že máte trauma co nejrychleji převyprávět a tím ho uzavřít. Často jde spíš o citlivou práci s tempem, bezpečím a tělem. Pokud trauma zasahuje váš každodenní život, může být velká úleva pracovat s někým, kdo rozumí tomu, jak trauma funguje.

Na Hedepy můžete najít terapeuta, se kterým budete pracovat na traumatu citlivě a bez tlaku na výkon nebo rychlé výsledky.

Reálný příběh klienta

„Po autonehodě jsem měl pocit, že jsem to vlastně zvládl. Až po čase jsem si všiml, že se vyhýbám řízení, v noci se budím a při prudším zabrzdění okamžitě panikařím. Dlouho jsem si říkal, že bych se z toho měl dostat sám. V terapii mi ale došlo, že moje tělo je pořád jako v pohotovosti. Když jsem začal rozumět tomu, co se se mnou děje, a postupně se vracet k pocitu bezpečí, přestalo mě to tolik ovládat.“

Nejčastější otázky o traumatu