Vztek, hněv nebo agrese. Známe je všichni. Nejde to ani jinak, protože jsou součástí naší přirozenosti a normálního psychického vývoje. O to větším paradoxem je, jak jsou nepřijímané současnou společností. Obava z odsouzení nás může nutit k jejich potlačení, což je jenom krůček k nemoci či výbuchům vzteku. Jak ale zkrotit svůj vztek a správně ho usměrnit?
Vztek a hněv jsou emoce, které od sebe dělí míra intenzity, s jakou je prožíváme. Agrese je pak popisována spíše jako pud, vnitřní energie, která je vrozená, a její projevy jsou do značné míry ovlivněny prostředím, do kterého se rodíme.
Abychom se mohli naučit svůj vztek zvládat, je nejprve dobré zjistit, co ho vyvolává. Naučte se ptát sami sebe. Pokud se váš vnitřní hlas brání a odpovídat se mu nechce, přizvěte na pomoc odborníka, kouče nebo psychoterapeuta. Jednoduchými, ale mocnými otázkami vnitřní hlas jistě rozmluvíte. Příčiny vašeho vzteku budou nakonec vaším pomocníkem v jeho usměrnění.
Pokud už znáte své spouštěče, možná jste snížili i pocit vnitřního napětí, které vztek provází. Jak ho ale projevit, aniž bychom ho v sobě museli dusit, ale zároveň neublížili sobě ani nikomu dalšímu? Vztek stejně jako každá jiná emoce je krátkodobou záležitostí. Pomoci vám tedy může vědomí toho, že nebude trvat věčně a zakrátko zase odezní.
Potlačit svůj hněv zvyšuje riziko, že nad ním dřív nebo později ztratíte kontrolu a projeví se jako výbuch. A pokud se vám podaří dusit ho v sobě dostatečně dlouho, s velkou pravděpodobností napáchá i škody na vašem zdraví. Doporučením je nechat svůj vztek proběhnout, ale v takové podobě, která přinese úlevu, aniž by poškodila kohokoliv jiného včetně vás. Emoční koučové nebo psychoterapeutové vám pomohou nastavit své vlastní rituály, kterými svému vzteku dáte pravidla.
Záchvaty vzteku jsou pravděpodobně výsledkem nakumulované frustrace nebo stresu. Tendence k záchvatům mohou být dány geneticky a stejně tak vlivem prostředí, ve kterém žijeme nebo kde jsme žili jako děti. Pokud už jste se ocitli v bludném kruhu nezvladatelného vzteku, zpomalte a vraťte se zpátky v čase tam, kde toho na vás začalo být už trochu moc. Promluvte si s někým, kdo vám pomůže snáze se zorientovat, ať už blízký člověk nebo například online terapeut.
Míra vzteku u dětí je také ovlivněna jak genetikou, tak i prostředím (rodinou). Pokud jsou záchvaty vzteku časté, je běžně doporučována rodinná terapie, která pracuje komplexně, ideálně se všemi členy rodiny.
Pokud cítíte, že vám vaše agresivita způsobuje problémy a až příliš často vás ovládá zloba a vztek, je pro vás psychoterapie možností změny. V první řadě vám pomůže osvětlit, k čemu váš vztek slouží a jaká je jeho role ve vašem životě (edukace). Uvede do souvislostí příčiny toho, proč právě tento styl chování u vás převládá nad jiným (porozumění). A navede vás na jiné způsoby zvládání zátěžových situací. Jejich součástí může být i posilování sebeuvědomění, komunikační dovednosti nebo nácvik asertivity.
„Kdy mi poprvé došlo, že se svým vztekem musím začít něco dělat? Tu noc, kdy si moje přítelkyně sbalila kufr a odešla. Upřímně, nedivím se jí. Nikdy jsem nebyl kliďas, ale poslední dny jsem nepotřeboval ani trochu chytrou záminku, abych na ní vystartoval. Terapeutka byla můj přesný opak, vlídná a chápavá. Díky ní se mi povedlo rozklíčovat skutečné důvody svého hněvu. Mým problémem je, že kdykoliv mě něco rozčílí nebo toho mám zkrátka jen moc, ventiluju to na své nejbližší. Nedělám to schválně, prostě to tak je. Teď se ale věci mění. Proto bych chtěl podpořit i další, kteří zažívají něco podobného – se vztekem se stačí naučit jen správně pracovat. Když se to daří mě, podaří se to i vám.“