Často řešíme to, jak nás svou výchovou ovlivnili rodiče. Sourozenecké vztahy nás ale do velké míry formují taky. A svou roli hraje i to, v jakém pořadí jsme se narodili.
Jaký vliv mají naši osobnost sourozenecké vztahy a co můžete jako rodič udělat, aby k sobě vaše děti našly cestu?
Každé dítě má ve vztahu k sourozencům určitou roli a to do velké míry formuje, jací budeme v dospělosti. Podíváme se na všechny varianty sourozeneckých vztahů od prvorozených až po jedináčky.
Po narození sourozence se doslova přes noc musíme začít dělit o rodiče. Může tak přijít žárlivost a pocit odstavení na druhou kolej. Nejsilněji tyto pocity prvorozený prožívá, když je věkový rozdíl se sourozencem jeden až sedm let. Je proto velmi důležité starší dítě na sourozence připravit. Jak?
V dospělosti bývají starší sourozenci zodpovědní, protože se o mladšího bratra nebo sestru museli občas starat. Mají také rádi vůdčí roli. Na druhou stranu od nich rodiče mají často velká očekávání a promítají do nich své touhy. Jsou tak dobří studenti, najdeme mezi nimi spoustu perfekcionistů a na své okolí mívají vysoké nároky.
Druhé dítě pojímá život jako závod a prvního se často snaží předhonit. Vzhlíží k němu a chce umět to co on. Jakmile se ale narodí ještě třetí dítě, dostává se do náročné situace. Snaží se totiž dotahovat nejstaršího a zároveň si udržet svou pozici vůči nejmladšímu. Musí se nejvíce přizpůsobovat a ustupovat.
Staršímu bratrovi nebo sestře může závidět výhody, které má díky svému věku, na mladšího může zase žárlit kvůli velké péči a výchovným úlevám.
Druhorozeným se někdy přezdívá „sendvičové děti”. Tak trochu unikají pozornosti rodičů. O to víc se ale naučí samostatnosti a vyvinou si sociální dovednosti. Nedělá jim problém vyjít s lidmi a mají často diplomatickou povahu. Taky většinou snáze najdou v životě své místo.
Často je už dopředu považujeme za rozmazlené a problematické, vůbec to tak ale nemusí být. Přesto ale můžou mít sklon k intrikám a svalování viny na druhé. U rodičů jim to totiž mnohdy prochází. Rodiče pro ně mnohdy mívají slabost, výchovy se jim ale dostává i od starších sourozenců. Ti mezi sebe nejmladšího jen tak nepřijmou, když bude žalovat a obviňovat druhé.
Nejmladší jsou zpravidla zvyklí na péči a pozornost ostatních, protože se o ně starali jak rodiče, tak sourozenci. Můžou tak mít problém s převzetím zodpovědnosti. Na druhou stranu bývají taky bezstarostní a skvěle vychází s lidmi.
Vyrůstat jako jedináček může dítěti ztížit přizpůsobování v kolektivu a navazování nových vztahů. A to se často táhne až do dospělosti. Proto je důležité, aby se jedináček co nejčastěji potkával s dalšími dětmi.
V pohledu na jedináčky se můžeme taky setkat se spoustou předsudků, které jim mohou znepříjemňovat život. Typickými předsudky jsou rozmazlování nebo obecně nezdravý vztah s rodiči. To může být samozřejmě pravda, vše ale závisí na výchově. Jedináčci mohou být rozmazlení a fixovaní na rodiče, pokud o ně až přehnaně pečují, taky ale mohou být velmi samostatní, protože neměli sourozence, kteří by jim „kryli záda”.
Zajímavé je, že za jedináčky psychologové považují i sourozence, kteří mají mezi sebou věkový rozestup sedm a více let.
To, jestli k sobě děti přilnou a rozvine se u nich sourozenecká láska, do určité míry ovlivňuje alchymie mezilidských vztahů. Velmi důležitou roli ale hraje i nastavení vztahů a komunikace v rodině.
Negativní vliv má:
Zajímavé je, že ani jako sourozenci nemáme úplně stejné rodiče. U prvorozených dětí si rodiče na svou novou roli teprve zvykají a učí se v ní chodit. K výchově tak vždy přistupují na základě svých aktuálních zkušeností.
Vztahy mezi dětmi ovlivňuje i (dis)harmonie, která panuje ve vztazích nás rodičů. Nejde přitom jen o náš partnerský vztah, ale i o širší rodinné nebo pracovní vazby. Děti je vnímají a přirozeně přenáší i do vlastního života.
Proto je nesmírně důležité, abychom jako rodiče nenechávali žádné konflikty nevyřešené, vyrovnali se se svou minulostí a udržovali zdravé vztahy. Pracujte na svých „strašácích” z dětství i na svých současných problémech a konfliktech.
Jako rodič nemůžete mít osud dětí plně ve svých rukou, můžete jim ale dát dobrý příklad, který bude jejich životním vzorem. Pokud ale nebudete mít vyřešený svůj vlastní život, ani výchovné příručky vám nemůžou účinně pomoct.
Chcete udělat první krok k zdravým rodinným vztahům nebo vyřešit traumatickou minulost? Skvělým řešením mohou být online terapie. V Hedepy máme k dispozici více než 100 certifikovaných terapeutů. Na terapii se navíc připojíte v klidu z domova.
Jestli jsou vztahy vašich dětí vážně narušené, nezapomeňte, že odbornou pomoc potřebuje nejen strádající dítě, ale celá rodina. V Hedepy nabízíme terapii pro náctileté děti a po domluvě s terapeutem se může k terapii připojit i celá rodina.