Co se vám vybaví, když se řekne covid-19? Nám jako první strach. Kdykoliv zapneme televizi nebo otevřeme prohlížeč, máme pocit, že pokud se koronaviru dostatečně nebojíme, jako bychom si nevážili lidského života.
Někteří z nás si řekli, že bychom měli kromě emocí zapojit i kritické myšlení. Ale ona tvrdá data, na kterých si poslední desetiletí naše společnost budovala pravdu, si každý vykládá jinak.
A tak nám zbyly jen názory. Můžeme si něco myslet, něco domýšlet, o něčem být přesvědčeni, a přesto může být všechno úplně jinak.
Jak se tedy vyznat ve světě, kde prakticky ze dne na den přestala fungovat pravidla, která nám dodávala pocit bezpečí, možnost předvídat a hlavně schopnost ovlivňovat?
Chtěli bychom se s vámi podělit o to, co může udělat každý z nás sám pro sebe v této době plné nejistot. Tyto rady pochází od profesionálních psychoterapeutů.
Silně nás totiž zasáhla publikovaná statistika, která referuje o rapidním zhoršení psychického zdraví naší populace. Například podle studie Národního ústavu duševního zdraví se počet lidí prožívajících depresi oproti roku 2017 ztrojnásobil. Soucítíme s každým jednotlivým člověkem, který je této statistiky součástí, a se všemi, kteří prožívají jakékoliv utrpení v této době, ať už jde o ztrátu milovaného člověka, ztrátu jistot nebo ztrátu radosti ze života. Proto jsme také založili online terapii Hedepy, jejíž cílem je zjednodušovat cestu k získání terapeutické pomoci a pomáhat lidem cítit se psychicky lépe.
Kdybychom měli pojmenovat jedno jediné doporučení, které má potenciál pomoci komukoliv, kdo se cítí přehlcený informacemi nebo vlastními myšlenkami, bylo by to přesně tohle. Představte si, že koukáte na drama, které vás vtáhne do děje. Cítíte napětí, skoro nedýcháte a v tom nejlepším zazní přízemní znělka – reklama. A vy si uvědomíte, že sedíte a nic z toho se vás netýká, emoce doznívají a znovu se nadechnete.
Na tomto příkladu ukazujeme na tři věci:
Zaprvé to, že emoce jsou vysoce nakažlivé. I když k nám plynou jen prostřednictvím obrazovky, máme tendence je prožívat podobně dramaticky, jako by se týkaly nás samých. Najednou se nás reálně dotýká nespočet osudů a doléhá tíha prognóz. A naše možnosti je ovlivnit? Ty se blíží nule. V této chvíli se opět staňte divákem. Vědomě se rozhodněte opustit drama. Tuhle možnost máme totiž úplně všichni.
Zadruhé je to názorný příklad situace, kterou v životě zažil asi každý z nás – to, že koukáme na film, který nás úplně pohltí. A pak ten pocit, kdy procitneme z jeho děje a jsme to zase jen my. Tento prožitek už tedy máte, využijte ho pro sebe, kdykoliv budete mít pocit, že je toho všeho zkrátka už příliš.
A za třetí je to poznání, že pokud člověk řeší problémy celého světa, ať už jsou bohulibé, záslužné nebo občansky angažované, obvykle mu unikají ty vlastní.
Nelze, aby jedinec zachránil svět.
Přispět k jeho záchraně může jedině, pokud zachrání sám sebe.
Přesuňme se tedy dál – k našim vnitřním světům.
Žádná myšlenka, dokonce ani žádná emoce, nejsme v pravém smyslu My. Jsme totiž daleko víc. Můžeme použít třeba termín vědomí. Vědomí, do něhož často bezděčně proudí různé myšlenky – někdyzajímavé, jindybizarní, některé se tváří jako varování před reálnou hrozbou. Znáte ty nutkavé a urputné myšlenky, co se vkrádají do vaší mysli zas a znova? Zpravidla jsou to ty, které jsou navázány na nějakou emoci. A tou emocí, která má nad námi největší moc, je právě strach. Jsou to všechny ty scénáře, které začínají – Co když…, Co když onemocním? Co když přijdu o práci? Co když zůstanu sám?
Otázkou je, co dobrého nám do života přináší? A jak na ně vyzrát?
Pokud zjistíte, že nic dobrého vám vaše myšlenka nepřináší, můžete zapracovat na tom nechat ji odejít. Jednou z možností je stát se znovu pozorovatelem. Tentokrát pozorovatelem vlastní mysli a vlastních myšlenek. V této chvíli nezáleží na tom, odkud a proč přichází, nemusíte je nijak hodnotit, neohrozí vás. Chce to cvik, protože myšlenky se rády vrací, dobrou zprávou je ale to, že obvykle jejich naléhavost zpravidla slábne.
Myslíme tím přesně v tuto chvíli. S pozorností je to jako s oknem – jeho výhled určuje atmosféru celého pokoje. Směr, kam míříme svou pozornost, ovlivňuje to, jak vnímáme svět kolem a jak se pak cítíme sami v sobě. A nejlepší je, že pokud jsme si této své schopnosti vědomi, můžeme si s ní začít hrát.
Vzpomínáte na letošní jaro? Kdy se ukázalo, že v celé zemi zoufale chybí zdravotnické pomůcky? Obrovské množství lidí začalo nezištně šít roušky, někdo je prodával, jiný daroval, vyráběl dezinfekci, univerzity přispěly inovací, jiní se věnovali domácí výuce, pečení chleba, někdo kritizoval vládu nebo bojkotoval opatření. Každý z nás automaticky zaměřil pozornost tím směrem, který je mu nejbližší.
Naše přání ze srdce všem je, aby mohli obrátit vědomě svou pozornost jiným směrem, kdykoliv se v tom původním necítí dobře. Těm, co neohroženě pomáhají v krizi, aby našli čas i pro sebe, těm, kteří prožívají vztek z omezení, aby zahlédli nejen to, co se nepovedlo, ale také to, čeho všeho jsme jako lidé schopni.
Ještě je důležité zmínit jednu věc. Vědomě pracovat s pozorností neznamená vytěsňovat špatné věci nebo náročné emoce. Ty jsou naopak určeny k pochopení a prožití. Možná si s nimi nevíte rady nebo máte pocit, že se točíte v kruhu, nebuďte na nic z toho sami. Pomocníkem vám může být psychoterapeut. Psychoterapie už je dnes dostupná úplně pro každého i v době opatření v rámci nouzového stavu. Ať už je to podpora v rámci bezplatných služeb v případech akutní krize nebo online platforem, jako je Hedepy.
Na závěr bychom vám chtěli říct poslední a asi nejdůležitější věc. Je naprosto přirozené v náročné situaci prožívat vlnu emocí, kterou jsme do té doby nepoznali. Každá, skutečně každá, krize má svůj začátek, ale má také svůj konec. I ta vaše. A proto, pokud o tom alespoň trochu uvažujete, pozvěte si na pomoc psychologa, psychiatra, psychoterapeuta nebo kouče. Nezůstávejte na to sami. Pomoc najdete třeba na Hedepy.cz, kde je více než 30 terapeutů a můžete si vybrat někoho, kdo vám nejvíc sedne, a domluvit si sezení hned na další den. S terapeutem se pak spojíte online třeba z domova.
Žaneta Krčilová, Spoluzakladatelka Hedepy