Psychoterapie nám může pomoci porozumět tomu, co je pro nás doopravdy důležité. Podle toho můžeme upravit své pracovní, osobní a rodinné vytížení, abychom dosáhli přijatelné rovnováhy.
Jednoduše řečeno – jde o rovnováhu mezi prací a osobním životem. Tu ale nelze oddělit, práce či studium je součástí života a jejich důležitost se v různých fázích života mění. Vhodnější je přemýšlet o harmonii, která přispívá k celkové životní spokojenosti. Řada lidí dlouhodobě upřednostňuje práci před osobním životem i odpočinkem, což může vést k řadě osobních problémů a k syndromu vyhoření.
Základem je odpovědět si upřímně na otázku, jaké jsou naše aktuální životní priority. A těm se věnovat, nesnažit se stihnout vše a být ve všem dokonalí. Nelze být najednou výkonnou manažerkou a zároveň matkou na plný úvazek. Důležité je si najít čas na odpočinek, spánek a péči o sebe, nejen o ostatní. A pokud máte pocit, že „musíte“ hodně pracovat, pátrejte po tom, kde se ten pocit bere a co znamená, že musíte, v tom může být užitečná psychoterapie. Ke skloubení pracovního a rodinného života mohou pomoci i techniky time managementu.
Zásadní je motivace, bez ní se změny v time managementu dělají těžko. Na začátku je třeba si uvědomit, co vše děláme, proč a kolik času to zabere. Pak se zamyslet, co z toho se dá omezit nebo delegovat. Zmapovat, co jsou naši časožrouti a jak je můžeme eliminovat. Dále je třeba plánovat, kdy a co budeme dělat. To, co jsme si naplánovali, je potřeba pokud možno dodržet. K tomu pomáhají techniky zaměřené na koncentraci. Je nezbytné vyhradit si také čas na odpočinek a zastavení se. Žádná technika time managementu není samospasitelná, je třeba najít si, co nám nejvíce vyhovuje.
Workoholik upřednostňuje práci před vším ostatním, pouze práce mu dává pocit smysluplnosti a užitečnosti. Podává vysoký výkon a často ho vyžaduje i od ostatních. Workoholik nemá koníčky, omezuje čas strávený s rodinou či přáteli. Když nepracuje, může se cítit provinile. Workoholik si usilovnou prací obvykle kompenzuje nějaký vnitřní problém, absenci vztahů, nedostatečné sebevědomí apod. Workoholismus často vede k syndromu vyhoření.
Klíčová je motivace, workohoholik si musí svou závislost uvědomit a chtít s ní něco dělat. Psychoterapie je významnou součástí léčby, pomáhá pochopit důvody závislosti, přehodnocovat priority a hledat i jiné zdroje vnitřní spokojenosti. Je nezbytné omezit pracovní aktivity, posilovat sociální vztahy, najít nové či obnovit dřívější záliby. Ke zlepšení pomohou i relaxační techniky a celkově zdravá životospráva. Jde o dlouhodobý proces a je v pořádku na to nebýt sám.