I náctileté děti mohou mít psychické problémy. Jak je řešit?

Tak to ale vůbec nemusí být. Už to, že jste tady, dokazuje, jak skvělý rodič jste. Pojďte se podívat, jak poznáte, kdy psychické problémy dětí začít řešit a hlavně jak jim pomoct.

Psychických problémů u dětí přibývá

V roce 2023 začal Národního ústav duševního zdraví monitorovat duševní zdraví žáků na základních školách. Výsledky všechny překvapily. Zjistilo se, že až 40 % žáků devátých tříd má známky střední až těžké deprese a 30 % pak známky středně těžké až těžké úzkosti.

Děti ale musí čelit i dalším výzvám dnešní doby, které jsme my jako rodiče ještě tolik neznali. Je na ně vyvíjený tlak skrze sociální sítě, stále častější je taky ekologická úzkost nebo strach z války.

Ano, výchova má velký vliv, těch dílků skládačky duševního zdraví je ale u dětí více. Vůbec to proto neznamená, že jste někde selhali.

Psychické změny v pubertě umí potrápit

Možná si říkáte, jestli za to nemůže puberta. Období dospívání opravdu je pro duševní zdraví výzvou. Děti se snaží v sobě vyznat a nějak se vymezit. To ale vůbec není snadné, protože jejich pocity a nálady se vlivem hormonů poměrně rychle a často mění.

K tomu jsou ve zvláštní pozici – někde mezi dospělostí a dětstvím. Pořád jsou na vás závislí a musí poslouchat různé autority. Na druhou stranu už se po nich chce dospělé uvažování a samy se často cítí být (mentálně) soběstačné. Je to takový konflikt rolí, který může přinášet těžkosti.

V období puberty jsou proto v pořádku:

• Změny nálad – pokud po krátkém čase zase přejdou.
• Touha po respektování soukromí – více prostoru a času o samotě.
• Experimentování s identitou – změny vzhledu, zájmů nebo přátel.
• Konflikty s rodiči – občasné hádky a neshody jsou úplně v pořádku.

Víme, že to jako rodiče nemáte v tomto období vůbec lehké. Někdy můžete mít pocit, že máte doma opravdu emočně labilní dítě. Pokud ale nepřichází výbuchy hněvu nebo pláče úplně nepředvídatelně a emocionální epizodu dítě dokáže překonat, je to nejspíš v pořádku. Snažte se vyhnout nálepkám a měnící se nálady dítěte negativně komentovat.

Jak poznat, že má vaše dítě psychické problémy?

Kdy už to není v pořádku a měli byste duševní zdraví začít řešit? Každé dítě je jiné, a tak to nemůžeme snadno zobecnit. Vy sami své dítě znáte nejlépe, a tak věřte vlastnímu pocitu. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, že se trápí nebo chová najednou jinak, nejspíš máte pravdu.

Čeho si všímat?

• Dítě se uzavírá do sebe – vyhýbá se kontaktu s vámi i s vrstevníky. Nemá chuť s nikým komunikovat, nedokáže v kolektivu navázat žádný vztah.
• Vyhýbá se rozhovorům na konkrétní běžné téma (např. škola, kamarádi) – může to značit, že ho v téhle oblasti trápí nějaký problém.
• Je smutné, bez energie, bez zájmu a nadšení – nebaví ho to, co dřív.
• Často cítí strach a obavy – nepřiměřeně situaci. Například obavy z budoucnosti, strach z míst s větším množstvím lidí apod.
• Dlouhodobě špatně spí – má zlé sny, nemůže usnout, budí se, je náměsíčné.
• Má problémy s jídlem – nechce najednou jíst, vyhýbá se jídlu, odmítá jíst společně s vámi.
• Je nervózní více než dřív – obecně, nebo před konkrétní situací (např. hodinou tělocviku, kterou dříve zvládal).
• Pozorujete fyzické symptomy – velké výkyvy váhy, časté bolesti břicha bez zjevné příčiny, vypadávání vlasů apod.
• Je agresivní – účastní se rvaček a samo je rozpoutává, je sprosté vůči autoritám nebo i vám.
• Fyzicky si ubližuje – nebo o tom mluví.
• Jeho prospěch ve škole se najednou zhoršil – nesoustředí se, nezvládá učení.
• Nedokáže se přizpůsobit změnám – vyžaduje přehnány řád a stereotyp. I malé změny ho velmi rozruší.

Jak navázat rozhovor na téma duševního zdraví?

I když si nejste jistí, jestli jde o něco vážnějšího, vždy je dobré to s dítětem probrat. Naučte ho bavit se o svých pocitech, aby se nebálo říct si o pomoc, když to bude potřebovat.

Jak takové téma ale v tomhle křehkém období otevřít, aby vás teenager poslouchal a nevzal to jako útok?

Pojďme se nejdříve podívat na tři věci, kterým se vyhnout, ať se před vámi neuzavře:

1. Snažte se nepoučovat – vyhněte se moralizování nebo kritizování.
2. Nezlehčujte jeho pocity – i když se jeho problémy můžou zdát jako úplné maličkosti.
3. Netlačte – nechtějte okamžité odpovědi. Děti někdy potřebují čas na zpracování a vyjádření svých pocitů. Dejte hlavně vědět, že jste tady pro něj, až bude připravené o tom mluvit.

Ukažte váš zájem, starost a touhu pomoci. Na rozhovor si vyberte vhodnou chvíli, kdy je dítě v klidu a jste sami jen vy dva. Můžete začít třeba těmito větami.

• „Připadá mi, že se v poslední době necítíš nějak dobře. Chceš si o tom promluvit? Rád/a bych ti pomohla.“
• „Když jsem byl/a ve tvém věku, někdy jsem se (doplňte, co si myslíte, že ho trápí, např. cítil/a hrozně sama). Cítíš se tak někdy i ty?“
• „Všimla jsem si, že už poslední dobou (doplňte, co přestalo dělat, např. nechodíš ven s holkama). Stalo se něco? Chceš si o tom popovídat?“

Už náctileté děti mohou jít na psychoterapii

Pro řešení úzkosti, deprese, zvládání velkých emocí, ale i šikany, sebepoškozování nebo poruch příjmu potravy je psychoterapie skvělým nástrojem. Terapeuti pro mládež se specializují na pomoc dětem ve věku 13–18 let. Sezení jsou důvěrná, a tak vám terapeut jako rodiči neřekne, co s dítětem probíral (pokud to pro něj není ohrožující). I to by dítě mohlo přesvědčit dát terapii šanci.

V Hedepy se k sezení připojíte online, a tak není potřeba nikam dojíždět. Přečtěte si více o terapii pro teenagery.

Pokud se rozhodnete terapii nabídnout, určitě vám pomůže náš článek 5 tipů, jak pomoct někomu blízkému začít chodit na terapii.