Abychom zažili radost, musíme poznat smutek. Jedná se o princip světa, do kterého se narodila naše těla a kam patří i naše emoce a prožívání. Pokud je smutku tak akorát, obohacuje náš duševní život a přináší nám informace, bez kterých by jinak stagnovala naše osobnost i její vývoj. Jak ale naložit se smutkem, který se stává utrpením a zdánlivě nemá začátek ani konec?
Smutek patří do základní výbavy našeho emocionálního života. Někdy může přijít bez zjevné příčiny, někdy je prudkou reakcí na konkrétní situace. Působí jak na úrovni těla (stres, který vyvolává smutek, působí změny na úrovni mozku), tak i duše (smutek je prožíván jako nepříjemný stav utrpení).
Smutek je naší reakcí na ztrátu – ztráta blízkého člověka, smutek po rozchodu s partnerem, to jsou ztráty skutečné. Na úrovni naší mysli, která má dar představivosti, může člověk ale pociťovat smutek i nad imaginárními (představovanými) ztrátami – ztráta možností, svobody, ztráta jistoty (finanční nebo emocionální – například smutek po rodičích). To jsou ztráty úzce spojené s nastavením dnešní doby a jsou výzvou pro každého z nás.
Smutek nastupuje ve chvíli, kdy naše mysl usoudí, že už není důvod bojovat a situaci, ve které právě jsme, nemáme možnost dál ovlivnit nebo zvrátit. Smyslem smutku je zpomalit organismus po předchozím stresu. Tím se vytváří prostor, ve kterém můžeme zpracovat to, co se stalo, a zároveň zahojit své rány a pomalu navrátit svůj život k normálu.
Smutek potřebuje svůj čas. Hlas dnešní doby nás často ale nabádá k tomu zbavit se smutku nebo jiných nepříjemností co možná nejrychleji. Prvním doporučením je být trpělivým sám se sebou. Ventilovat smutek může ale pomoci psychoterapeutický proces, který vám v dialogu s odborníkem umožní ho „zdravě odžít“ a do budoucna se vybavit takovými vnitřními zdroji, které vám pomohou snadněji zvládat podobné momenty.
Důležitým aspektem smutku se ukazuje být to, že po určité době odezní, skončí. Pokud si do života nesete dávné smutky nebo váš vnitřní smutek neodeznívá, zřejmě se tak děje na úkor kvality vašeho života, a dokonce i zdraví (dlouhodobý smutek může mít za následek vyšší zánětlivost organismu). Rozhovor s odborníkem, ať už pomocí online terapie nebo osobního setkání, může být dobrým odrazovým můstkem ke zpracování témat, kterým se vaše mysl může vyhýbat, jsou-li pro ni příliš ohrožující.
Smutek není třeba léčit, není to nemoc, ale důkaz, že je vše „na svém místě“. To, co je ale výzvou, je naučit se s ním pracovat – porozumět mu, dát mu v našem životě prostor tak akorát a umožnit mu být naším partnerem, nikoliv nepřítelem. Online psychoterapie vás tímto procesem provede. Do života vám pak místo utrpení pomůže přinést možnost růstu a vědomě prožívat nejen smutek, ale všechny další emoce.
„Na jaře a na podzim se mi nic nechce, cítím se podrážděná a bez energie. Čím víc se snažím přemáhat, tím je mi hůř. K odborníkovi jsem nikdy nešla, protože depresí netrpím, to jsem věděla. Pak mi ale kamarádka řekla, že ani se smutkem nemusím být sama a doporučila mi svého psychoterapeuta. Ten pocit, že někdo nezlehčuje to, co prožíváte a nesnaží se vám prodat zaručené rady, byl k nezaplacení. Už jen tím, že posloucháte sami sebe zjistíte, že jste to vy, kdo si dokáže nejlépe pomoci. A já jsem zjistila, že stejně jako příroda, i já potřebuji občas zpomalit, trávit víc času tím, co mi dělá radost a hlavně mluvit o svých potřebách i se svými nejbližšími. Teď už se svého smutku nebojím, přijala jsem ho do života jako svého vnitřního rádce, který mi zaklepe na rameno vždycky, když zapomenu sama na sebe.“