Když je matka toxická a zraňuje: Jak s ní komunikovat a nastavit si hranice?

Naskočila vám husí kůže, protože podobné věty až důvěrně znáte? I když se o tom málo mluví, podobné rodinné situace nejsou ojedinělé. Téměř polovina z nás si z dětství nese nějaká trápení, které poznamenalo náš vztah s rodiči.

A tak se jim možná vědomě nebo i podvědomě vyhýbáte. Pak ale přijdou výčitky, že jste špatná dcera nebo syn. Bojíte se o svých pocitech mluvit, aby vás okolí neodsoudilo za nevděk.

Pojďme se na téma „toxických rodičů" podívat z pohledu psychologie. Ukážeme vám, jak situaci řešit a ochránit při tom své duševní zdraví.

Špatný vztah s rodiči není vaše selhání

Je přirozené hledat chybu u sebe. Opravdu si to pamatuju správně? Co když je to moje vina? Slyšíme to přece ze všech stran – že k rodičům musíme cítit vděk a mít je v úctě.

Respekt k rodičům je samozřejmě důležitý, stejně jako ke všem lidem. Slepě k nim vzhlížet je ale něco jiného. Na to nemá právo každý jen proto, že vám dal střechu nad hlavou. To je totiž základní povinnost, ne bonus navíc.

Byli to vaši rodiče, kdo měl v dětství zodpovědnost za váš vztah. To oni byli dospělí. Děti jsou zranitelné, závislé na péči rodičů a jejich mozek se teprve vyvíjí.

Neznamená to, že nefunkční vztah s matkou je černobílý

I rodiče jsou samozřejmě jen lidé, kteří dělají chyby a mají za sebou vlastní traumata. A v dospělosti přebíráme svou část odpovědnosti za vztah i my.

Pokud jste se ale dlouhodobě cítili nemilovaní, nevyslyšení a vaše snaha o komunikaci se setkala s výsměchem nebo ignorací, pak už to není náhodný přešlap, ale systematické chování. Máte plné právo cítit bolest, vztek i hořkost.

Stále je můžete mít rádi a chápat, proč se chovají určitým způsobem. Je ale naprosto v pořádku chránit u toho sami sebe. Nastavit si hranice není nevděk, je to zdravá obrana.

Jaký vliv může mít na náš život toxická rodina

Z dětství do dospělosti si toho neseme víc, než by se mohlo zdát. Když se podíváme na nejčastější duševní trápení, jejich kořeny často sahají právě ke vztahu s rodinou.

• Může nás trápit nízké sebevědomí, pokud nás rodiče pořád s někým srovnávali nebo krizitovali.
• Často neumíme říkat ne a snažíme se všem zavděčit, pokud jsme si lásku museli zasloužit.
• Můžeme mít úzkostný nebo vyhýbavý typ citové vazby, kvůli kterému se nám nedaří udržet zdravý vztah.
• Trápí nás chronický stres, úzkosti nebo deprese.

O to důležitější je být k sobě laskaví, nevyčítat si to a dopřát si prostor k uzdravení.

TEST: Je vaše matka opravdu toxická?

Každá máma občas vybuchne nebo řekne něco, co by neměla. Toxické chování ale začíná ve chvíli, kdy se z chyby stane pravidlo, slovo „promiň" není ve slovníku a pocit viny vždycky leží na vás.

Je důležité říct, že slovo „toxické" není žádný psychologický termín. Nemá proto jasné hranice. Pojďme se ale podívat, jak problematické chování rozpoznat. U rodičů to totiž často dáváme za vinu sami sobě.

Ukážeme si tři typy matek, které ve vztahu s dětmi nevytváří emocionální bezpečí, a tak by se daly označit za toxické. Nepočítejte ale u otázek níže jen kladné odpovědi. Důležitější než číslo je vzorec. Ptejte se sami sebe: Jsou to ojedinělé situace, nebo opakující se způsob, jak se ke mně chová? Čím víc otázek popisuje něco, co zažíváte pravidelně a dlouhodobě, tím silnější signál to je.

Emocionálně nedostupná matka

Klíčový pocit, který ve vás vyvolává: Sice se o mně starala, ale nikdy tam pro mě doopravdy nebyla. Vyrůstali jste s pocitem, že vaše emoce jsou přítěž nebo prostě nestojí za pozornost.

1. Měli jste vždycky dostatek teplých večeří, hraček a kroužků, ale chybělo vám obyčejné obejmutí, pohlazení nebo slova Mám tě ráda?
2. Zlehčovala často vaše pocity větami jako Nebreč, vždyť o nic nejde?
3. Museli jste si lásku a něhu „zasloužit", např. jedničkami ve škole nebo později kariérními úspěchy?
4. Je pro ni těžké mluvit o pocitech a vždycky stočí řeč na něco praktického?
5. Byla fyzicky přítomná, ale měli jste pocit, že její myšlenky a zájem jsou vždy někde jinde?

Manipulativní matka

Klíčový pocit, který ve vás vyvolává: Musím chodit po špičkách a nikdy nevím, na čem jsem. Jejím nástrojem je vina, strach a zpochybňování vaší reality.

1. Slýcháte často věty jako: Po tom všem, co jsem pro tebe udělala. Jestli to uděláš, zničíš mi život. Kdyby ti na mně záleželo, tak se takhle nechováš?
2. Popírá vaše pocity a tvrdí, že se nikdy nic nestalo nebo že si to jenom špatně pamatujete?
3. Neexistuje pro ni soukromí, zasahuje do vašich vztahů nebo čte vaše zprávy?
4. Když se jí snažíte svěřit, otočí problém na sebe a nakonec musíte utěšovat vy ji?
5. Máte pocit, že vedle ní musíte chodit po špičkách a rozmýšlet si každé slovo?
6. Maskuje překračování hranic za mateřskou lásku? Např. Já pro tebe chci jen to nejlepší. Ty z toho zase děláš drama.

Narcistická matka

Klíčový pocit, který ve vás vyvolává: Existuji hlavně jako rozšíření její osobnosti, ne jako samostatný člověk. Manipulace je jen jeden z jejích nástrojů. Jádrem je, že se vše točí kolem ní.

1. Když za ní přijdete s trápením nebo radostí, otočí hovor rychle na sebe?
2. Přivlastňuje si vaše úspěchy (To má po mně, já ji tak dobře vychovala!), ale jakmile dojde na neúspěch, rozzlobí se, že jí děláte ostudu?
3. Záleží jí hodně na názorech cizích lidí a chce před nimi vypadat dobře?
4. Přijde vám, že ať se snažíte sebevíc, nikdy nebudete dost dobří?
5. Vnímá vaše matka každou maličkost jako osobní útok?
6. Na veřejnosti se vždy chová úplně jinak než v soukromí?

Všechny tyto tři typy chování mají toxické rysy. Pokud jste odpověděli ANO u více z nich, je to přirozené. Tyto vzorce se totiž velmi často překrývají.

Kladné odpovědi ale ještě nemusí nutně znamenat, že vás matka nemiluje. Možná má svá nevyřešená témata, se kterými si neví rady. Záleží na tom, jak se ve vztahu k ní cítíte vy a jak vám zasahuje do vašeho duševního zdraví.

Špatný vztah matky a dcery vs. matky a syna: Tyhle rozdíly vás možná překvapí

Toxické chování bolí každé dítě stejně, ať už jde o dceru, nebo syna. Někdy ho ale můžete pocítit trochu jinak.

• S dcerou matka často soupeří, srovnává se s ní a bere ji jako druhou šanci na vlastní život. Hádky se mohou týkat vzhledu, váhy nebo životních rozhodnutí. Často se ve vás snaží vyvolat pocity viny, trestá vás tichou domácností nebo nerespektuje vaše soukromí.
• U syna bývá dynamika trochu jiná. Matka v něm může vidět náhradního partnera, rozmazluje ho a brání mu dospět. Může žárlit na vaše partnerky a tvrdit, že pro vás žádná není dost dobrá. Pokud se snažíte nastavit si hranice, často reaguje hystericky a ublíženě.

Tyto rozdíly jsou velmi časté, ale rozhodně se netýkají nás všech. Každý člověk je jiný a pohlaví ani gender nás nemusí tolik definovat.

Jak přežít toxickou matku, komunikovat s ní, ale ochránit sebe sama?

Ukončit vztah s rodinou vůbec není jednoduché, i když vám hodně ublížili. Pokud na to nejste připraveni, je to naprosto v pořádku. Pojďme se podívat, jak s toxickou matkou komunikovat, ale nezapomenout při tom sami na sebe.

1. Zkuste změnit svá očekávání. Matku už pravděpodobně nezměníte a nikdy to nebude ta dokonalá máma, kterou jste si vždy přáli. Je to ohromně bolestivý, ale osvobozující krok. Zkuste ji přijmout, jaká je. Se všemi obrovskými limity.
2. Dovolte si truchlit. Ztráta naděje na dokonalou rodinu je náročná. Nemusíte se tvářit, že se nic neděje. Plačte, kričte, mluvte o tom. Uleví se vám.
3. Omezte sdílení osobních informací. Pokud matka často obrací věci proti vám, nedávejte jí munici. Mluvte spolu o počasí, filmech, jídle. Své emoce si schovejte pro lidi, se kterými se cítíte v bezpečí.
4. Pokud se vás snaží vyprovokovat, použijte techniku „šedé skály". Manipulátor ve vás chce vyvolat vztek nebo pláč. Zkuste utlumit své emoce a odpovídat více stroze. Např. Hmm, možná. Aha. To mě mrzí, že to tak vidíš.
5. Nastavte si pravidla a důsledky. Pokud vaše matka pravidelně překračuje hranice, oznamte jí důsledek: Pokud na mě nepřestaneš křičet, budu muset zavěsit/odejít. A pak to skutečně udělejte, bez dalšího vysvětlování nebo omluv.
6. Neobhajujte se, nehádejte se. Zkuste své rozhodnutí prostě oznámit a stát si za ním. Opakujte dokola jedno tvrzení: Už jsem se rozhodla a nebudu to dál rozebírat. Mrzí mě, že to tak vidíš, ale moje rozhodnutí platí. Chápu, že jsi zklamaná, ale takhle to prostě bude.
7. Vytvořte si „náhradní rodinu" a zaměřte se na ni. S lidmi nemusíte sdílet DNA, aby byli vaši nejbližší a nejmilovanější. Vaše rodina mohou být i kamarádi, kolegové, partner nebo jeho rodina. Kdokoliv, s kým se cítíte dobře a v bezpečí.

Máte z rodičů i v dospělosti strach? Kde končí toxické chování a začíná psychický teror

Nefunkční vztah s rodinou je pořádně náročný, obvykle ale zvládneme normálně fungovat, žít svůj život a sem tam si s rodiči zavolat, i když se při tom možná zapotíme.

Někdy se ale přidává něco víc – neustálý strach a pocit ohrožení, silné úzkosti nebo panické záchvaty. Může to být první příznak psychického týrání.

Možná vaši rodiče lžou a překrucují realitu i v závažnějších tématech, očerňují vašeho partnera nebo vás citově vydírají. Každý kontakt přeroste v hádku, i když jste se tomu snažili vyhnout.

V takových situacích je velmi náročné se vyznat a umět je řešit. Myslete ale hlavně na své vlastní psychické zdraví. Popovídejte si o tom psychoterapeutem, který vám pomůže celou situaci zvládnout.

Kdy je na místě ukončit vztah a rodinu odstřihnout?

Pokud se z kontaktu s rodinou vzpamatováváte několik dní, cítíte chronický stres nebo úzkosti, rodiče vás vydírají nebo dokonce fyzicky ohrožují, je čas odejít. Odstřihnutí takové rodiny není projev nevděku, ale čistá nutnost a sebeobrana. Není to vaše chyba a neselhali jste.

Nebuďte na bolestivý vztah s rodinou sami

Nebojte se říct si o pomoc. Terapie je v případě toxické rodiny nesmírně účinná – pomůže vám nechat náročné dětství za sebou a nedovolit už vaší minulosti ovlivňovat současnost.

V Hedepy, mezi více než 160 ověřenými psychoterapeuty, určitě najdete toho pravého. Abychom vám to usnadnili, doporučíme vám nejvhodnějšího terapeuta na základě 5minutového testu. Své první sezení můžete mít už za pár dní.