„Mám se dobře“: Malá lež, která se podepisuje na našem duševním zdraví

Jak často se vás někdo zeptá, jak se máte? A jak často ze sebe bez rozmýšlení vychrlíte „v pohodě“, „mám se dobře“, „fajn“ nebo jinou univerzální odpověď?

Je to ale opravdu tak? Pokud ano, rádi bychom znali váš recept na život bez mráčku.:-) Pokud ale ne, tahle nevinně znějící malá lež vám dlouhodobě může škodit víc, než se zdá.

Pojďme se na ni podívat z pohledu psychologie. Upřímnost k sobě i k ostatním je totiž pro naši duševní pohodu ohromně důležitá.

Když se ze slova „dobře“ stane reflex

Jsem v pohodě, v práci dobrý, mám se fajn, nepotřebuju pomoc, všechno je OK.

Takhle to přece říkají všichni, je to normální. A tak to říkáme taky. Tak dlouho, až nakonec sami přestaneme rozlišovat, kdy vlastně mluvíme pravdu.

Jasně, je v pořádku nevysvětlovat strejdovi na rodinné oslavě nebo kolegům na meetingu, proč nejsme úplně OK. „Dobře“ může fungovat jako ochrana našeho soukromí.

Pokud ale podobně univerzální odpovědi začneme rozdávat bez rozmýšlení, dostáváme se do nebezpečnější zóny. Z této automatické odpovědi se stane psychologický reflex, který je sice efektivním způsobem, jak chránit své nitro a ušetřit si vysvětlování skutečných pocitů. Na druhé straně je to ale psychologické vězení, které nás izoluje od ostatních i od nás samých.

Proč je tak náročné být opravdu upřímní?

Možná se v tom trochu poznáváte i vy. Většina z nás to má podobně a skutečnou realitu má tendenci filtrovat. Ale proč? Je hned několik důvodů:

1. Potřebujeme fungovat. Kdybychom si problém přiznali, budeme ho muset řešit, konfrontovaat se s negatívními emocemi a možná nás to na nějakou dobu zbrzdí v životním tempu. Jenže na to není čas. Deadliny se neposunou a nájem se sám nezaplatí.
2. Nechceme ukázat slabost. Kolegové mají přece všechno pod kontrolou, na Instagramu se každý spokojeně směje, šéfka tlačí na výkon a Alena stíhá před prací ještě fitko. Máme pocit, že se svým trápením bychom vybočovali a tak si nasazujeme sociální masku.
3. Máme špatnou zkušenost. Možná už jste se párkrát zkoušeli svěřit, ale moc to nedopadlo. Druhý člověk vaše emoce zlehčoval, odsoudil nebo vás vůbec nechápal. A tak jste se je naučili držet v sobě, hezky v bezpečí pod pokličkou.
4. Nechceme ostatní zatěžovat. Sami sebe přesvědčujeme, že naše problémy nikoho nezajímají a akorát bychom tím blízké otravovali nebo jim zkazili dobrou náladu.
5. Už jsme si zvykli. Stres a únava jsou naše každodenní realita už tak dlouho, že nám to začalo připadat normální. Máme pocit, že takhle přece ten život vypadá. Někteří se přece mají mnohem hůř, tak co já si mám co stěžovat?

Teď si ale představte, že by se tohle všechno odehrávalo v hlavě vašich nejbližších. Navenek by se tvářili jakoby nic, ale uvnitř by to bublalo. Nechtěli byste vědět, jak se doopravdy mají? Obejmout, nabídnout podporu a vaničku zmrzliny. Věřte nám, že vaši blízcí to mají stejně.

Podle našeho průzkumu se celých 65 % z nás brání otevřenému sdílení pocitů kvůli studu a obav z reakce okolí. Téměř 80 % z nás má přitom osobní zkušenost s psychickými potížemi, které narušily náš běžný život. A to je hrozná škoda.

Upřímnost ohledně našich emocí má přímý dopad na duševní zdraví

A nejde jen o upřímnost k našim blízkým, i když je velmi důležitá. Často nejsme upřímní ani sami k sobě. Přijetí našich emocí má přitom podle studií přímý dopad na naše duševní zdraví. Proč?

1. Potlačování emocí dřív nebo později praskne. Negativní pocity nikam nezmizí. Pokud jim nedovolíme odejít směrem ven, budou se hromadit uvnitř. Nakonec se projeví třeba výbuchem vzteku, úzkostí, depresí, nespavostí nebo úplným vyhořením. A to vás může vyřadit na mnohem delší dobu.
2. Pojmenování pocitů snižuje jejich intenzitu. Když si přiznáme, že nám není dobře, a svou emoci pojmenujeme, problém se nezvětší, naopak. Často přijde úleva, jak prokázali například v této studii. Zkuste si svoje pocity z daného dne třeba říct nahlas ve sprše nebo napsat na papír. Když emoci pojmenujete, energie z ní se uvolní.
3. Sdílení emocí prohlubuje naše vztahy a snižuje stres. Vztahy s blízkými obrovsky ovlivňují, jak se cítíme. Máme díky nim pocit bezpečí, důvěry a opory. Vyplavují se důležité hormony štěstí a klesá hladina stresových hormonů. Vztahy ale nemohou mít hloubku, když k sobě nejsme upřímní, nesdílíme realitu svého života a nedáme si vzájemně prostor jeden druhému pomoct.

Test: Jak moc jste upřímní sami k sobě?

Možná si říkáte, že vaše problémy nestojí za řeč. Nejsou tak zásadní. Není to ale spíš tím, že se vaše hranice snesitelnosti kousek po kousku posouvá? Možná jste si zvykli jet tak trochu na autopilota.

Pojďte si udělat krátký test, který vám pomůže si v tom udělat víc jasno. Odpovězte na tyto otázky ANO, nebo NE:

1. Máte pocit, že fungujete normálně, ale zároveň jste už dlouho necítili opravdovou radost a štěstí?
2. Říkáte si někdy, že ostatní lidé se přece mají hůř, a tak si nemáte na co stěžovat?
3. Byli by vaši nejbližší překvapeni, kdyby dostali možnost podívat se vám do hlavy?
4. Máte pocit, že stres a vyčerpání patří k životu? Má to tak přece většina lidí.
5. Dělá vám problém popsat, co doopravdy cítíte?
6. Máte pocit, že se od vás očekává dobrá nálada a spousta energie?
7. Říkáte si, že nechcete ostatní lidi zatěžovat svými „problémy“?

Čím víckrát jste odpověděli ANO, tím spíš je možná čas dovolit si malou změnu. Ne další úkol na seznam, jen si začít všímat, co doopravdy cítíte.

Pojďme se podívat, jak na to. Naši psychoterapeuté pro vás mají spoustu praktických rad.

Jak si dovolit „nebýt v pohodě“: Praktické rady

Nemusíte hned vylíčit svůj životní příběh kolegyni v práci. Někdy stačí jen malá změna perspektivy, aby ten filtr „jsem v pohodě za každých okolností“ začal pomalu ustupovat.

1. Snažte se vnímat a pojmenovat své emoce

Zkuste si na den naplánovat pár „checkpointů“, třeba o obědové pauze nebo večer ve sprše. Zamyslete se nad tím, jak se v tu chvíli cítíte. Nemusíte se snažit emoce měnit ani zkoumat, jestli jsou „oprávněné“. Stačí si jich všimnout, zachytit je a pojmenovat.

2. Dovolte si cítit negativní emoce

Pokud si všimnete, že vám není úplně dobře, zkuste to alespoň částečně přijmout. Možná máte tendenci emoci rychle potlačit, nahradit něčím pozitivním. Není na to přece čas nebo vám to připadá jako slabost.

Začněte zvolna. Místo „to nic není“ zkuste „není to nic hrozného, ale necítím se kolem toho dobře“. Místo „musím se vzchopit, na tohle není čas“ zkuste „vrátím se k tomu večer, až bude klid“. Dopřejte si alespoň malý prostor, aby se ve vás potlačované emoce nehromadily.

3. Zkuste zabojovat proti people pleasingu

Pokud máte pocit, že byste svými problémy ostatní akorát otravovali, nejspíš bude people pleasing i vaše téma. S tím se ale dá pracovat. Pojďte prozkoumat metody, jak se people pleasingu zbavit. Uvidíte, že se pak snadněji otevřete druhým.

Podle dat se jako people pleaser vidí téměř polovina z nás. Častěji k němu mají sklony ženy než muži.

4. Mluvte k sobě jako ke kamarádovi

Když něco trápilo vaši sestru nebo nejlepšího přítele, určitě jste to jen tak nepřešli. Vy jste ale sami sobě tím nejbližším člověkem! Jste to vy, s kým trávíte každou minutu svého života. Tak proč si ze své vlastní hlavy neudělat bezpečný prostor, kde najdete podporu a pochopení?

Pokud je pro vás sebeláska tak trochu cizí slovo, pomůže vám náš kompas na praktickou cestu k sebelásce.

5. Začněte se pomalu zbavovat slova „dobře“

Nechte si ho pro chvíle, kdy bude skutečně pravdivé. Až se příště budete cítit na nic a někdo se vám zeptá, jak se máte, zkuste odpovědět o kousek upřímněji. Třeba „Jsem trochu unavená“ nebo „Je to teď náročnější, ale držím se“. Nemusíte nic vysvětlovat, když nechcete.

6. Svěřte se někomu blízkému

Až se vás příště na otázku „Jak se máš“ zeptá někdo z vašich nejbližších, využijte příležitosti a svěřte se s tím, jak je to doopravdy. Nemusíte mít připravené podrobné vysvětlení, stačí jen říct pravdu. Klidně přiznat, že se v těch pocitech sami úplně nevyznáte, ale chtěli jste to někomu říct.

Pokud jste se doteď nikomu nesvěřovali, může se otevírání hlubších témat zdát pěkně náročné. V článku Jak se svěřit blízkým, že vás něco trápí najdete užitečné praktické rady – jak takový náročnější rozhovor začít a taky co dělat, když reakce není taková, jak jste doufali.

7. Změňte vnitřní slovník

Když se necítíte dobře, je možné, že vám vaše mysl říká věty jako: „Neměl/a bych se takhle cítit.“ nebo „Ostatní zvládají víc.“ Tím k původní emoci přidáváte druhou, a to výčitky svědomí. Zkuste nahradit „neměl/a bych“ slovem „momentálně“ a dovolit si emoci prožít. Řekněte si pro sebe: „Momentálně cítím úzkost a je to v pořádku." nebo „Momentálně nemám energii a mám na to právo.“ Tato drobná slovní proměna dává emoci dočasný charakter.“

Nebuďte na to sami. Svěřit se pomáhá!

Možná máte pocit, že se ani nemáte komu svěřit. Nebo vás děsí představa, jak to přijme. Na terapii neexistuje nic jako „malý problém“. Je to bezpečný prostor, kde se můžete svěřit s čímkoliv. Ale klidně taky říct, že vlastně nevíte, co vás trápí. Jen vám není dobře. Uvidíte, že spolu s terapeutem tomu nakonec přijdete na kloub.

V Hedepy nám záleží na tom, abyste si se svým psychoterapeutem skutečně sedli. Proto vám na základě 5minutového párovacího testu doporučíme toho nejvhodnějšího z našich 400+ certifikovaných profesionálů.

Sezení probíhá online, z vašeho oblíbeného křesla a můžete ho mít už za pár dní.

Pojďte si dovolit nebýt pořád v pohodě.